Analyzovali jsme údaje z registru pacientů ošetřených na pohotovosti a splňujících kritéria těžké sepse nebo septického šoku. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin podle užívání metforminu. Porovnávali jsme koncentrace laktátu, clearance laktátu (LC) a normalizaci 6 hodin (H6) a 24 hodin (H24) po prvním (H0) měření. Použili jsme vyvažování na základě propensity skóre a vícenásobnou logaritmickou a lineární regresní analýzu prostřednictvím zobecněných rovnic odhadu.
Degenerace meziobratlové ploténky (MP) je komplikovaným procesem zahrnujícím apoptózu buňky i stárnutí. O metforminu se tvrdí, že stimuluje autofagii, přičemž autofagie chrání před apoptózou a stárnutím. Proto jsme vyslovili domněnku, že metformin může mít prostřednictvím stimulace autofagie terapeutický účinek na MP. Účinek metforminu na MP jsme zkoumali in vitro i in vivo. Naše studie ukázala, že metformin snížil buněčnou apoptózu a stárnutí vyvolané tert-butyl hydroperoxidem v buňkách nucleus pulposus. Autofagie i její regulátor AMPK byly v buňkách v nucleus pulposus metforminem aktivovány způsobem závislým na dávce a čase.
Oxidační stres je příčinou a hlavním aktivátorem urolitiázy spojené s poraněním buněk epitelu ledvinových tubulů. Cílem této studie bylo sledovat preventivní účinky metforminu na oxalátem indukované poranění buněk ledvinových tubulů a tvorbu kamenů u hyperoxalurického modelu potkana. Ke stanovení ochrany poskytované metforminem před oxalátem indukovanou toxicitou byly použity MTT testy. Byly měřeny intracelulární aktivity superoxid dismutázy (SOD) a hladiny malodialdehydu (MDA) in vitro. Samci potkana Sprague-Dawley byli rozděleni na kontrolní skupinu, skupinu dostávající ethylenglykol (EG) a skupinu dostávající EG + metformin.