Lung Cancer News 2017/01
Vážení čtenáři,
změny v diagnostice a léčbě nemalobuněčných karcinomů plic (NSCLC) nabývají na rychlosti a již jsme si zvykli, že každým rokem ukončuje studie fáze III několik nových léčebných přípravků. Je nutno si také přiznat, že dříve relativně jednoduché paušální podávání chemoterapie u plicních nádorů již není realitou a současná léčba se stává stále složitější. Situace dospěla do velmi diferencované a podstatně sofistikovanější „precision medicine“, což je termín přesahující pojem cílená i personalizovaná medicína.
Možnosti imunoterapie v první a druhé linii léčby bronchogenního karcinomu
Libor Havel
Pneumologická klinika 1. LF UK Praha, Thomayerova nemocnice, Praha
Plicní karcinom je hlavní příčina úmrtnosti na maligní choroby ve světě. Přes dosažené pokroky v léčbě nádorů s molekulárně definovanými abnormalitami (EGFR, ALK) zůstává systémová chemoterapie dodnes pro většinu nemocných hlavním typem léčby. Nicméně – plateau její účinnosti bylo dosaženo již na přelomu tisíciletí. Dalšího zlepšení bylo docíleno novými způsoby použití zavedených cytostastik, zejména konceptu udržovací léčby (pemetrexed). Pokrokem bylo též přidání antiangiogenní léčby (bevacizumab, ramucirumab, nintedanib) či EGFR cílené léčby (necitumumab).
Testování prediktivních markerů u nemalobuněčných karcinomů plic – současný stav a výhledy do blízké budoucnosti
Aleš Ryška
Fingerlandův ústav patologie LF UK a FN Hradec Králové
Molekulární diagnostika a testování prediktivních markerů u nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) prochází celosvětově bouřlivým vývojem, který úzce souvisí s objevy nových léků významně specifičtěji ovlivňujících selektivně nádorovou populaci s eliminací či alespoň potlačením většiny nežádoucích účinků. Aby diagnostika NSCLC včetně vyšetření prediktivních markerů v České republice nezaostávala za okolním světem, je nutné pravidelně aktualizovat pravidla pro provádění těchto vyšetření.
Zkušenosti s léčbou osimertinibem
Ivona Grygárková
Klinika plicních nemocí a TBC FN Olomouc
U pacientů s diagnostikovaným nemalobuněčným karcinomem plic ve stadiu lokálně pokročilého nebo metastazujícího onemocnění s prokázanou pozitivní aktivační EGFR mutací je prokázán významný profit při léčbě inhibitory tyrozinkinázy. Doba, kdy u těchto nemocných dojde k progresi onemocnění, se pohybuje kolem 12 měsíců, kdy především v důsledku nárůstu rezistentní mutace T790M nastává selhání terapie. Zkoušejí se nové léčivé přípravky, které by mohly vést k dalšímu zlepšení celkového přežití, léčebné odpovědi, zkrácení doby do progrese a současně by byly dobře tolerované a měly přijatelnou toxicitu.
